Podzimní návštěva v Loukykvět
Je chladné podzimní ráno. Venku je po nočním dešti vlhko, ale svítí sluníčko. Nakládám dítě do auta a vyrážíme směr Mšenské Žehrovice. Právě tam se totiž nachází v našich končinách poměrně ojedinělý počin – květinová farma s trefným názvem Loukykvět. Tu před čtyřmi lety založili Karolína Benešová spolu s Františkem Hábou. Květiny, kterých mají kolem dvou set druhů, tu pěstují od semínka a pochopitelně sezónně. Tulipány na podzim tu opravdu neseženete. Loukykvět sledujeme od začátku a zajímalo nás, jak to na takové farmě vypadá takřka na konci sezony. Pojďte se podívat s námi!
Květinové pole je vidět už od silnice. Zrovna jej obcházejí další návštěvníci, obdivují pestrobarevné jiřiny a fotí si je. Po zablácené cestě vedoucí ke statku se prohánějí husy a slepice. Jen běžte dovnitř, nemusíte klepat, vyzve nás pán, který pracuje na zahradě. Uvnitř se zdravíme s Karolínou. Je neděle, ale ve vazačské dílně se pilně pracuje. Volným dnem tu je sobota, v neděli se připravují květiny pro rozvoz na následující den. Květiny od Loukykvět lze momentálně získat buď přes tzv. květinové předplatné (podrobnosti najdete zde). Každý týden pak můžete mít z dílny Loukykvět krásnou kytici, která bude pokaždé překvapením – nikdy nevíte, jak bude přesně vypadat. Další možností je pak jistý online supermarket.
Karolína volá vysílačkou Františka, který nás provede po areálu. Fasujeme holinky a jdeme. Plocha, na které Loukykvět květiny pěstuje, není nijak závratná – zhruba 9 000 m2 – ale snaží se ji maximálně využít. Proplétáme se úzkými cestičkami mezi záhony hustě osázenými jiřinami, jen těch tu kvete na 140 druhů. Nepřeberné množství barev, různé velikosti a tvary květů – za nás ideální svatební květina pro (pozdně) letní a podzimní svatby. Letos se jim tu daří tak dobře, že je sotva stačejí sklízet. Jejich sezona se pomalu chýlí ke konci, ale malá část však roste i ve skleníku, takže budou k dostání o něco déle.
Dcerka poskakuje mezi záhony a sbírá ze země zbytková kvítka. František mezitím vysvětluje, jak u nich od jara do podzimu funguje čím dál populárnější svatební samosběr. Snoubenci si mohou samozřejmě nechat uvázat svatební kytici, korsáž pro ženicha či kytičky pro maminky a další, ale zbytek svatební výzdoby (ať už jde o dekoraci svatební tabule, místa na obřad apod.) si mohou připravit z květin, jež si sami vybrali a nařezali. A že je z čeho vybírat. Zajímavou informací je pak pro mě i to, že pro květiny si sem mohou přijet i floristé.
Opouštíme jiřiny a jdeme se podívat na další květinová pole rozdělená dle druhů a barev květin. František zmiňuje, že zkoušeli dříve i mix, ale neosvědčilo se to. Postupně procházíme mezi záhony s krásenkami (netušila jsem, že existují i v jiné, než bílé barvě), trvalkami a také doplňkovou „zelení“, jako je např. zaječí ocásek neboli sametovka. Zničehonic se zpoza záhonu s odkvétajícími slunečnicemi vynoří s mňoukáním černá kočka a vede nás do skleníku. Tam je příjemně teplo. Kočka se vyhřívá na písku a my se díváme na základ budoucí úrody v pěstebních miskách. V dalším skleníku si všímáme okousaných rostlinek, to srnky zde byly na svačině. Plánované oplocení areálu doufejme příště nezvané hosty odradí. Ptám se Františka, čím hnojí pole (odebírají např. kompost ve velkém z Unhoště) a povídala bych si dál, ale dcerka mě tahá za ruku, že už chce jít stříhat ty kytičky. Vybírá si obrovské růžové jiřiny se slovy, že ty jsou pro ni do pokojíčku.
Je něco po poledni a Karolína svolává všechny k obědu. My si sundáváme zablácené holinky a husy nás s kejháním a divoce plácajícími křídly vyprovázejí k autu. Však už jdeme. Odnášíme si nejen kyblík plný pestrobarevných jiřin, ale také dobrý pocit z toho, že kdy máte nápad a nadšení, jdou věci dělat jinak, než je zvykem. A to se cení.
Autor fotografií: Kateřina Kaftanová
